V posledních letech se do praxe dostaly nové přípravky pro léčbu obezity -obsahující učinnou látku SIBUTRAMIN. Sibutramin je  účinnou součástí komplexní léčby obezity a  léčba má vynikající výsledky. V srpnu t.r. byly uveřejněny výsledky  studií, které byly zaměřeny na zhodnocení reálného významu potenciálních účinků sibutraminu . Obě byly sponzorovány výrobci přípravků, kteří tak mimo jiné dokumentovali svůj zájem na úplném a objektivním informování odborné veřejnosti.

Studie,  byla věnována Sibutraminu. Řada předcházejících studií prokázala, že podáváním Sibutraminu je možné dosáhnout

významného snížení tělesné hmotnosti, přičemž efekt je přímo úměrný dávce (v rozmezí 5-30 mg/d). Při plikaci SIBUTRAMINU dochází ke zvýšení energetického výdeje,   účinek byl  jednoznačně potvrzen - jde  o důsledek sníženého příjmu energie. Protože je sibutramin inhibitorem zpětného vychytávání noradrenalinu, může mít také nežádoucí kardiostimulační účinky. V některých studiích bylo po podávání sibutraminu zjištěno zvýšení tepové frekvence o 4-6 tepů/min a zvýšení systolického TK o 2,8 mm Hg a diastolického TK o 4,2 mm Hg. Protože mnoho obézních pacientů, u kterých připadá v úvahu farmakoterapie přípravkem SIBUTRAMIN, má vysoký krevní tlak a zvýšené riziko vzniku ICHS, je třeba se snažit, aby tyto nežádoucí účinky byly co nejmenší. K tomu může přispět snížení příjmu energie a zvýšení fyzické aktivity. Takové rady sice pacienti zpravidla dostávají,  dodržování doporučeného režimu musí být pravidelně kontrolováno, aby  poznatky o skutečném významu režimových změn (jejich podílu na léčebných výsledcích) byly 100 %spolehlivé.

Mimoto, samo snížení hmotnosti má kladné i nežádoucí důsledky. Na jedné straně je zpravidla spojeno se snížením rizika vzniku diabetu a ICHS, na druhé straně dochází ke snížení klidového metabolismu (resting metabolic rate, RMR) a oxidace tuků (zvýšení respiračního kvocientu). Bylo popsáno i zhoršení imunitních funkcí, jehož důsledkem může být vyšší náchylnost k infekčním onemocnením. Při farmakoterapii obezity Sibutraminem  je proto potřeba u každého pacienta sledovat a hodnotit přínosy i negativní důsledky léčby.

Pro  studii SIBUTRAMINu bylo vybráno osm zdravých, obézních mužů ve věku od 28 do 52 let, nekuřáků, s BMI mezi 30 až 40 kg/m2. Studie v celkovém trvání 12 týdnů byla rozdělena na dvě etapy. V první etapě bylo podávání sibutraminu (10 mg/d) provázeno nízkokalorickou dietou, ve druhé etapě byla navíc také postupně zvyšována fyzická aktivita (aerobik) . Dietní doporučení byla individuální, vycházela z osobních stravovacích zvyklostí pacienta, a dodržování bylo pravidelně kontrolováno. Denní kalorická hodnota předepsané diety byla 2470±342 kcal.

Kombinovanou léčbou Sibutraminem  bylo během 12 týdnů dosaženo poklesu hmotnosti v průměru o 10,7 kg. V první fázi léčby došlo ke zrychlení tepové frekvence průměrně o 4 tepy/min a zvýšení dTK o 5 mm Hg. Ale na konci studie se obě hodnoty významně snížily - o 8 tepů/min, resp. o 3 mm Hg. Hodnota RMR byla sice nižší, ale po přepočtení na podíl beztukové tkáně na tělesné hmotnosti se již snížení neprojevilo. Respirační kvocient byl dokonce o 0,05 snížen, což svědčí pro příznivý vliv léčby (včetně zvýšené svalové činnosti) na metabolismus tuků. Vyšetření základních imunitních ukazatelů nezjistilo žádný pokles aktivity.

 Výsledky studie SIBUTRAMINu je třeba zobecňovat s určitou opatrností, protože počet účastníků byl malý, a šlo o vysoce motivované jedince, jejichž obezita nebyla komplikována diabetem, hypertenzí apod. Studie nicméně potvrdila vhodnost individualizovaného a pravidelně kontrolovaného komplexního „trojsložkového“ léčebného postupu, který dále zvyšuje účinnost a bezpečnost medikace a přispívá k dosažení dlouhodobého léčebného úspěchu Sibutramin .

Na studii, ověřující rozsah potenciálních nežádoucích účinků orlistatu na metabolismus kalcia a kostní tkáň, spolupracovalo několik univerzitních pracovišť v Dánsku.

Sibutramin přispívá k snížení hmotnosti tím, že asi o 30 procent snižuje vstřebávání tuků ze střeva. Zkušenosti s chirurgickou léčbou obezity vytvořením jejunoileálního bypassu již před dvaceti lety ukázaly, že malabsorpce tuků u pacientů vyvolávala hypovitaminózu D, hypokalcémii, sekundární hyperparathyroidismus a osteomalacii. Malabsorpce způsobená dlouhodobým užíváním Sibutramin  je podstatně menší. Přesto bylo potřeba ověřit, zda vůbec, případně v jakém rozsahu může mít nežádoucí účinky, známé z minulosti (uvedený chirurgický postup dnes již není používán).

Dánská studie byla randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná. Zúčastnilo se jí 30 mužů a žen v průměrném věku 41±11 let, s BMI mezi 30 až 43 kg/m2 (průměrná hodnota BMI byla 36,6 kg/m2. Jejich dieta byla upravena tak, že denní kalorický deficit byl 600 kcal a tuky byly zdrojem 30 % energie. Šestnáct pacientů užívalo 3x denně 15mg Sibutramin , čtrnáct placebo.

Všem pacientům byl měřen obsah kostního minerálu (BMC) a jeho denzita (BMD) a celkový obsah draslíku v těle (total body potassium, TBK) . Sledováním několika různých ukazatelů byl zjišťován metabolismus vápníku a resorpce kosti.

Po roce byla hmotnost Sibutramin užívajících pacientů nižší o 11,2±7,5 kg, kontrol o 8,1±7,5 kg (rozdíl mezi skupinami není statisticky významný). V obou skupinách byl pokles hmotnosti z 80 % způsoben snížením obsahu tuku v organismu (který poklesl asi o 5 %). Hodnoty BMD i BMC v kostech předloktí u obou skupin poněkud poklesly, ale ani v tomto případě nebyly rozdíly mezi skupinami významné.

Biochemické testy ukázaly, že u pacientů léčených 12 měsíců SIBUTRAMIN se začal projevovat počínající deficit vitaminu D, sekundární zvýšení sekrece parathormonu (velmi pravděpodobně související 5 deficitem vitaminu D a kalcia) a zvýšená resorpce kostní tkáně. Podobné změny byly zjištěny i ve skupině placebové: společnou příčinou tedy byl pokles hmotnosti a snížený příjem tuků, nikoli působení léku.

Studie tedy potvrdila, že jeden rok trvající léčba SIBUTRAMINem  je z hlediska zachování kostní hmoty a denzity a udržení vápníkové rovnováhy bezpečná. Je však vhodné, aby pacienti byli v průběhu léčby suplementováni vitaminem D a kalciem.

Pokud jde o celkovou účinnost léčby obezity přípravkem SIBUTRAMIN, uvedených 30 pacientů bylo součástí většího souboru (n=544) základní studie s orlistatem, 284 léčených a 260 kontrol. U léčených orlistatem se hmotnost snížila v průměru o 10,3 kg, u kontrol o 6,1 kg. To potvrzuje, že SIBUTRAMIN dále významně zvyšuje ztráty hmotnosti i u pacientů, dodržujících nízkokalorickou dietu.